Když se otevřou dřevná vrata původního jihočeského statku, objeví se cesta dlážděná žulovou kostkou, která je jakousi demarkační linií dvou světů. Tím prvním jsou hospodářské objekty, kůlna, garáže, stodola a vrata do dalších prostor. Výškové rozdíly jsou dorovnány kamennými zídkami lemujícími záhony trvalek, běžící přesně a přísně a nedbají, když se jim do cesty postaví kámen. Prostě jej pohltí do své přesnosti. Tady vládne kámen. Druhému světu vládne beton. Je to moderně vybavený dům se sezením pod mohutnou střechou terasy lemovanou zvýšenými záhony z litého betonu, designové květináče a skleník. Za ním je šikovně ukrytý pracovní pult pro přesazování rostlin, záhon s rajčaty a o kousek dál okurky. Mezi terasou a skleníkem, v mlatovém povrchu, jsou zvýšené záhony se zeleninou a bylinkami, ale rostliny se potulují všude kolem a trousí se mezi dlaždicemi. Za kouskem trávníku je rozsáhlá paluba, do které je integrovaný bazén. Jednoduchý obdélník, jako by to byl jen další záhon. Lehátka lákají k odpočinku a schody patrné pod hladinou k sestoupení do vody. Klidná voda zrcadlí okolní střechy, koruny stromů a nebe. Zrcadlení vody inspirovalo k myšlence vytvořit ještě další iluzi – pomocí skutečných zrcadel opticky zvětšit prostor, otevřít ho, posunout zahradu ještě dál.
