Obce mluví o vodě – jak komunikovat opatření pro lepší hospodaření s dešťovou vodou

Vysadit strom, zrealizovat dešťový záhon nebo vybudovat zelenou střechu. To jsou příklady opatření, které netřeba čtenářům Inspirace blíže představovat. Jak ale jejich realizaci komunikovat vůči obyvatelům měst a vypořádat se tak s nízkým povědomím obyvatel o přínosnosti těchto opatření, nedůvěrou nebo rovnou odporem? Část úspěchu těchto projektů spočívá v efektivní komunikaci představitelů měst a realizátorů, kteří se nebojí o opatřeních mluvit a jejich smysl trpělivě a srozumitelně vysvětlovat. Motivaci, inspiraci i přehled osvědčených postupů a pravidel v prostředí českých měst přináší nová publikace Obce mluví o vodě.

Se stále patrnějšími projevy klimatické změny i pod tlakem blížící se legislativy se postupně mění roky zažité přístupy k hospodaření s dešťovou vodou (HDV). Doposud byla dešťová voda běžně vnímána spíše jako problém. Lze ji chápat také jako příležitost, která má schopnost nejen zlepšit životní prostředí ve městech, uspořit za čištění odpadních vod, ale také  kultivovat veřejný prostor. 

Aby obyvatelé měst byli ochotni přijmout změny v přístupu v hospodaření s dešťovou vodou a byli přístupní opatřením, která zpočátku často budí nedůvěru, je třeba je přesvědčit o tom, že pro život v jejich městě má dešťová voda zásadní význam. Jinak řečeno, je třeba osvědčeným i inovativním řešením udělat dobrou reklamu a PR. Je to způsob, jak získat podporu veřejnosti pro zavádění řešení, která jsou často vnímána jako kontroverzní, a jak překonat obtíže spojené s prosazováním těchto opatření vůči politickým zástupcům i občanům. Bez dostatečné podpory ze strany těchto klíčových aktérů však není možné přistoupit k realizaci komplexních řešení a modrozelené infrastruktury v jejím plném rozsahu. I sebelépe navržený projekt, který není adekvátně vysvětlen a představen veřejnosti, často končí realizací jednotlivých, vzájemně nepropojených opatření. Ta sice zpravidla nevyvolají větší odpor, ale jejich přínosy zůstávají omezené, pokud jde o zlepšení kvality života a životního prostředí ve městech.

„KDYŽ SE KÁCÍ LÍPA, JE OHEŇ NA STŘEŠE.”

Komunikace je však ve všech směrech náročná. Její zanedbání vede k nárůstu nedůvěry vůči městským úřadům, vznikají fámy a šíří se nepřesné nebo rovnou nepravdivé informace. Výsledkem pak může být v krajním případě až zastavení projektu na základě protestů a peticí.  Ve městech pak vniká napětí mezi obyvateli a snižuje se jejich ochota spolupracovat na budoucích projektech nebo se účastnit veřejných setkání. Nízká podpora nebo negativní postoje se mohou projevit i v poklesu zájmu volených zástupců tato opatření v obci realizovat.

„NEJHORŠÍ ZPĚTNOU VAZBOU JE TA, KTEROU NEMÁME.
PROTOŽE V PODSTATĚ‚ ´STŘÍLÍME´ DO PRÁZDNA.“

Pravidla dobré komunikace

Pojďme se podívat na možnosti, jak případným nepříjemnostem předcházet nebo je překonávat. Tipy vycházející z dobré praxe úředníků, tiskových mluvčích i odborníků na HDV lze promítnout do několika zásadních pravidel, která popisuje publikace Obce mluví o vodě. Navazuje tak volně na publikaci Voda ve městě. V první řadě je třeba počítat s tím, že řešení stížností je součástí i toho nejlepšího projektu. Je přirozené, že se nikdy nezavděčíte všem a že pozitivní zpětná vazba se k vám oproti té negativní nedostane tak snadno. Zde je třeba vždy počítat s určitou osobní odvahou, která je předpokladem celého procesu komunikace a která je potřeba i pro realizaci prvních větších projektů v oblasti HDV. Tyto „pilotní“ projekty jsou zásadní a do značné míry rozhodují o tom, zda se občany podaří přesvědčit o smysluplnosti realizace dalších opatření. Proto stojí za to se jimi zabývat a komunikovat je o to více. Promyšlené a fungující projekty jsou totiž nejlepší reklamou na všechny akce budoucí.

„NEJHORŠÍ ZPĚTNOU VAZBOU JE TA, KTEROU NEMÁME.
PROTOŽE V PODSTATĚ‚ ´STŘÍLÍME´ DO PRÁZDNA.“

Zároveň by komunikace s veřejností neměla být nahodilá, ale mělo by jít o systematickou práci. Základem pro to je dobrá komunikace uvnitř úřadu. Napříč jednotlivými fázemi projektů je potřeba komunikovat s veřejností s různou intenzitou. Zásadní bývá počáteční fáze, kdy je potřeba dělat osvětu, zároveň i závěrečná, kdy je potřeba poukazovat na přínosy realizovaných projektů a podpořit tak i údržbu opatření do let budoucích.

„JE POTŘEBA MÍT POLITICKOU ODVAHU A TOMU ODPORU NEPODLEHNOUT.”

Komunikace úřadu by měla být vždy personalizovaná, zastoupená konkrétní osobou, a využívat různé komunikační kanály podle cílové skupiny. Tištěná periodika, která jsou doručována přímo do schránek obyvatel, zůstávají pro města osvědčeným a účinným nástrojem. Dalším městům se osvědčilo točení krátkých videí na sociální sítě, pořádání osobních setkání v řešeném místě, exkurzí a komentovaných prohlídek či zapojování občanů skrze participativní rozpočty. Některá pro komunikaci využívají známé tváře a spolupráci s různými lokálními aktéry či nestrannými odborníky mimo úřad. Argumenty externích odborníků totiž dokáží často přesvědčit i skeptiky, kteří komunikaci ze strany místního úřadu nedůvěřují.

„POKUD JE ČLOVĚK PŘESVĚDČENÝ, ŽE JDE SPRÁVNÝM SMĚREM, TAK BY DO TOHO MĚL JÍT I PŘES TU ŠÍLENOU NEVOLI LIDÍ.“

Trable s komunikací v praxi

Zástupci měst musí v souvislosti s projekty HDV často řešit stížnosti obyvatel, kterým vadí například cena projektu či jeho prioritizace na úkor jiného řešení, nutnost zásahů do stávající zeleně, příliš vysoká tráva, spadané listí či ztížení parkování ve městě. 

„JAKÁKOLIV KOMUNIKACE O SEČENÍ DOPROVÁZENÁ FOTKAMI S OVCEMI

MÁ VĚTŠÍ ÚSPĚCH.“

Má-li zástupce města odvahu a je-li připraven řešit výše zmíněné stížnosti, které provází téměř každý projekt, musí počítat ještě s dalším velkým problémem, a to odlišným pohledem různých profesí na to, jak má vypadat konkrétní řešení.  Představme si zástupce radnice, projektanty, správce zeleně, správce komunikací a další dotčené profese, kteří by měli hledat kompromisy, přestože každý vidí problematiku z jiného úhlu. Často vznikají nedorozumění, která bývají způsobena „informačním šumem“ vznikajícím například z nedostatečné možnosti osobně vše prodiskutovat. Osobní setkání totiž mnohdy bourá bariéry, které staví do cesty komunikace prostřednictvím tištěných materiálů a e-mailových schránek.

Exkurze jako forma osobní komunikace

Na základě takových východisek byla autory publikace „Obce mluví o vodě“ v Roudnici nad Labem uspořádána exkurze. Roudnice nad Labem patří mezi česká města, která se rozhodla postupně začleňovat principy HDV do plánovaných městských projektů. Za tímto účelem spolupracují s řadou odborníků a díky dobré komunikaci navenek se jim daří městské projekty úspěšně propagovat. A tak jejich opatření, například dešťové záhony a ozelenění ulic, slouží jako inspirace pro ostatní a jako osvěta v rámci městského úřadu i mezi občany. A to vše hlavně díky dobře zvládnuté komunikaci, která probíhá mezi úředníky, autory projektů i ve spolupráci s tiskovým oddělením.

„TO, ŽE BUDETE STEJNĚ TVRDÁ JAKO ONI, NEZNAMENÁ,

ŽE MUSÍTE BÝT NESLUŠNÁ.”

Cílem zmíněné exkurze bylo na úspěšné aktivity na úrovni města navázat a spojit dohromady odbornou a laickou veřejnost, která spolu sice často komunikuje, ale již nemá prostor na to potkávat se osobně. Trasa byla naplánována po opatřeních, která již byla realizována dříve, ale také na místech, kde se další opatření měla teprve realizovat.

Na exkurzi byli cíleně pozváni zástupci radnice, projektanti, správci zeleně, krajinářští architekti a veřejnost. Role průvodců připadla autorům zmíněné publikace, což nejen usnadnilo komunikaci zástupcům úřadu, ale také zajistilo zapojení nestranných odborníků z vnějšku. Podstatné bylo, že se tak setkali lidé, kteří by se za běžných okolností nepotkali a měli možnost nahlížet na problematiku HDV z různých úhlů pohledu. Setkali se osobně, tedy mohli si vyměňovat názor a okamžitě reagovat.

„MY JSME SI KOUPILI DŮM V ULICI, KDE MĚLY BÝT STROMY A ONI TADY NEJSOU.“

Aktéři zapojení do plánování a realizace při procházce městem živelně komentovali, s jakými obtížemi a kompromisy opatření vznikala. Sama účast na diskusi prostřednictvím vlastního prožitku napomohla člověku lépe pochopit, co a proč se odehrálo, a každý mohl najít tu svou „přidanou hodnotu“ u každého z prezentovaných opatření HDV.

Město si dalo záležet také na formě komunikace a před i po exkurzi pracovalo nejenom s tradičními tiskovými zprávami, ale pořídilo z exkurze také videa a fotografie a rozhovory s účastníky. Tyto materiály následně využilo pro propagaci na sociálních sítích a vytvořilo si z nich další zdroj pro komunikaci v budoucnu.

„TAK JEZÍRKO SE VÁM NAKONEC LÍBÍ, ŽE?

NO TAK MY TEĎ BUDEME DĚLAT KOMUNITNÍ CENTRUM!”

Závěrem

Komunikace s občany při realizaci opatření HDV není formalitou či nepříjemnou součástí, ale především významným prvkem každého úspěšného projektu. Dobře informovaní a zapojení občané jsou méně náchylní k šíření negativních emocí, a naopak jsou ochotnější přijímat změny, které vedou ke zlepšení kvality života ve městě. Otevřený dialog pomáhá budovat důvěru mezi městským úřadem a veřejností, přičemž posiluje pocit, že na názoru obyvatel záleží. Pokud se zástupci měst rozhodnou s lidmi aktivně komunikovat, mohou nejen předejít konfliktům, ale i získat cenné podněty a podporu pro své projekty. Nenechte si tuto příležitost ujít – komunikace může být klíčem k trvalým a pozitivním změnám ve vašem městě. Nehte se inspirovat pravidly obsaženými v publikaci Obce mluví o vodě.

V Inspiraci 4/2024 dále najdete

Zahrada roku 2024
Harmonie umění a řemesla

Příklady realizací BGG systémů a jejich standardizace v Malmö

Martin Vysoký

Z pravěku k vysokorychlostnímu vlaku

Petr Mičola

Obce mluví o vodě

S biouhlem proti klimatické změně

Vilém Řiháček

Výsledky soutěže Zelená střecha roku 2024

Choroby Dřišťálu

Ivana Šafránková

Lipová ratolest 2024

Ekonomika – moderní technologie v zahradách

Rostislav Ivánek

Zaujal vás obsah tohoto čísla Inspirace?

Objednejte si ho v tištěné podobě!

Mám zájem o tento výtisk

Autoři článku

Picture of Jan Macháč

Jan Macháč

působí taktéž na UJEP jako pedagog, vědecký pracovník a manažer projektů. Odborně se věnuje ekonomickým a sociálním aspektům adaptace na změnu klimatu a podpoře modrozelené infrastruktury ve městech.

Picture of Marek Hekrle

Marek Hekrle

je vědeckým pracovníkem na UJEP zabývajícím se především oceňování přínosů a nákladů zelené a modré infrastruktury jak ve městě, tak v krajině. Vedle toho pak zkoumá preference obyvatel týkajících se jednotlivých opatření.

Další články

 

Více o tom, jak komunikovat najdete v knize:

OBCE MLUVÍ O VODĚ:

PRAVIDLA A POSTUPY
PRO KOMUNIKACI
VYBRANÝCH OPATŘENÍ
NA HOSPODAŘENÍ
S DEŠŤOVOU VODOU
MEZI MÍSTNÍ SAMOSPRÁ-
VOU A VEŘEJNOSTÍ

Kolektiv autorů


V publikaci Obce mluví o vodě zdůrazňujeme, že dobrá komunikace je založena na jejím dobrém načasování, formě, obsahu i osobě, která komunikuje. Kniha charakterizuje aktéry komunikace s důrazem na veřejnost, proces komunikace a jak jej svázat s procesem implementace HDV. V knize je pak formulováno devět pravidel pro komunikaci obce s veřejností. Čtenáři nabízí inspiraci v podobě dobré praxe napříč českými městy, velkými i malými.

Najdete volně ke stažení: ieep.cz

Publikace byla vytvořena se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci programu Éta, 5. VS v rámci projektu TL05000674 Obce mluví o vodě: Komunikace implementace opatření na hospodaření s dešťovou vodou ve městech.

 

Objednejte si předplatné

časopisu Inspirace, který vychází v tištěné podobě 4x ročně a cena ročního předplatného činní 360 Kč.