Co se tedy vlastně stalo
Žalobce je vlastníkem pozemku (užívaného jako okrasná zahrada), který sousedí s pozemkem města, na kterém jsou vysázeny stromy javoru mléče, přičemž koruny těchto stromů výrazně přesahují nad pozemek zahrady. Po dobu devíti měsíců v roce dochází ke spadu listí, větví a nažek, které vlastníky omezují, neboť jsou nuceni je neustále odklízet.
Co říká zákon
Veškerý „spad“ ze stromu označuje občanský zákoník obecně jako tzv. imise a v § 1013 k tomu uvádí, že „vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat.“
Zákon tedy nepřikazuje vlastníkovi, aby (lidově řečeno) „zabránil listí padat“, ale vztahuje se na situace, kdy tyto imise vnikají na pozemek jiného „v míře nepřiměřené místním poměrům“ – zkoumají se proto poměry existující v místě (tj. přilehlé lokalitě) a dále které „podstatně omezují obvyklé užívání pozemku“ – posuzuje se tedy rovněž užívání v jiných podobných místech (například zahrady). Tyto poměry se též někdy označují jako místní a druhové.
Jakkoliv se toto téma stálo populární v teprve v posledních měsících, podobné situace soudy řešily již v minulosti. Například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 2746/2012, ze dne 30. 10. 2013, soud uvedl, že „padání listů a plodů je přirozeným fyziologickým projevem dřeviny; to samo o sobě však nevylučuje, že i takový fyziologický projev může být v poměrech konkrétního případu považován za obtěžující nad míru přiměřenou poměrům“. Soud však upozornil, že zda se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, je nutné posoudit vždy podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v této souvislosti vyjdou v řízení najevo. Závěr o tom, zda se jedná či nikoliv o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, odráží individuální poměry každého případu zejména tam, kde absentují objektivní kritéria napomáhající učinit závěr o míře obtěžování (např. při obtěžování hlukem existují objektivní hlukové limity dané normativní právní úpravou). V takových případech je na soudu, aby v každém jednotlivém případě zvážil, kdy účinky působení věci je druhá osoba povinna snášet, byť se může jednat o důsledky obtěžující či negativní a kdy jí již vzniká právo na obranu. Opadávání listů a plodů ze stromů v podzimním období tak není samo o sobě (tj. bez dalšího) obtěžováním nad míru přiměřenou poměrům.
Soudy dále zvažují, jaká je v dané lokalitě s přihlédnutím k jiným obdobným lokalitám (např. k tomu, zda jde o město, vesnici nebo o pozemky sloužící jen k zemědělskému využití) přiměřená míra konkrétních imisí. Její stanovení je věcí soudcovského uvážení, přičemž to zahrnuje nejenom skutečný stav, ale i stav žádoucí (který by měl být), rovněž s přihlédnutím ke společenskému významu původce posuzovaných imisí.
Zákon sice hovoří o „zabránění imisí“, soudy však dovodily (viz například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2746/2012, ze dne 30. 10. 2013), že ačkoliv v případě vyhovění žalobě by povinným primárně měla být zvolena taková řešení, která by zabránila obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, pokud by však volba těchto opatření v konkrétním případě v zásadě do úvahy z objektivních důvodů nepřicházela, anebo by byla spojena s podmínkami, jejichž realizaci by nebylo možné po povinném spravedlivě požadovat, lze výjimečně dostát uložené povinnosti zdržet se obtěžování spadem listí i odklizením listí z dotčeného pozemku.
Naopak je v zásadě nerozhodné, kdo je vlastníkem pozemku, z něhož posuzované imise vnikají na druhý pozemek (případně kdo je přímo původcem imisí), zda soukromá osoba, nebo například obec či stát. Pravidla zde platí stejná pro všechny.
