Krajinářská architektura v první čtvrtině 21. století

Změna klimatu a vymírání druhů jsou dva zcela zásadní body, které mají být tak trochu noční můrou pro každého člověka na této planetě, a je jedno, jestli je křesťan, muslim, buddhista, vyznává renesanční magii nebo New Age. Každý by měl mít v srdci zakořenělé ekologické vykřičníky vyrůstající do systému jasných pravidel, jak se chovat, provázejících nás od útlého dětství do pozdního stáří. Jenže jak je tam vysadit? Zatím si předáváme z generace na generaci hluboký a starý omyl, že jsme „páni tvorstva“, že nám v přírodě „všechno patří“ a že základem štěstí jsou majetek a peníze dnes přetavené do mělkého života občana spokojeného s nákupním vozíkem uprostřed supermarketu. Možná trochu přeháním, ale lidé se rádi a dobrovolně stávají otroky, kterými manipulují média a všude přítomná reklama.

Rozhodl jsem se zaměřit svoji úvahu na vazbu mezi dnešními ekologickými snahami ve vrcholných orgánech Evropské unie i světa, a jak můžeme celému procesu pomoci my. Proč bychom měli pomáhat MY, kteří se zaměřujeme především na estetická pravidla, považujeme se za umělecký směr a řadíme se mezi architekturu, sochařství a malířství? MY, co jsme napojeni na školkařský průmysl, sortiment rostlin, postupy a technologie? Dovolím si na tuto otázku, za sebe, odpovědět. Celý proces této ekologizace je zaměřen na regeneraci města, krajiny, přírody, potažmo planety a příroda s rostlinami je naším pracovním nástrojem, živobytím, a hlavně to milujeme. Pomáháme tedy, protože pokud začne mizet biologický svět města a krajiny, zmizí důvod existence našeho oboru. Místo nás přijdou environmentalisté, klimatologové, ekologové zabývající se záchranou systému života a vědci hledající formu a způsob přežití člověka jako druhu, a to může být spojené i s výzkumem v oblasti krajinářské architektury. Ta určitě nebude stát na stejných základech. Proto je velmi důležité sledovat snahy o změny, které vedou k vyváženému stavu, a pomoci při oddalování pomyslného bodu zlomu, za kterým nepůjdou děje jednoduše a bezbolestně vrátit. Vybral jsem pohled přírodovědce a ekonomky, kteří nám pomohou podívat se jiným úhlem pohledu na naši práci a její zapojení do globálního systému.

David Attenborough – hodnocení života na naší planetě

Velkou osobností je Sir. David Attenborough, který se věnuje celý svůj život výzkumu a popularizaci přírody. Tento pětadevadesátiletý přírodovědec, popularizátor, režisér, scenárista a dokumentarista přináší novou knihu, ve které hodnotí nejen svůj život, ale především pohled na vývoj přírody ve vztahu k lidské civilizaci. Snaží se ukázat celému světu neutěšený stav naší planety a přemýšlí o tom, zda je možné nepříznivý trend zvrátit ve prospěch přežití nejen našeho druhu. Attenborough se neukrývá za opatrné politické formulace nebo propagandistická hesla. Popisuje věci takové, jaké jsou, a protože velkou část svého života věnoval zkoumání nejrůznějších míst této planety, věřte, že se jeho úhel pohledu hodně blíží skutečné pravdě. Nedávno se vůbec poprvé Rada bezpečnosti OSN na svém zasedání věnovala bezpečnostním rizikům, které představuje mimořádná klimatická situace. Britský premiér Boris Johnson, který Radě bezpečnosti předsedal, vyzval Davida Attenborougha, aby je s touto situací seznámil. Attenboroughova vážná slova přišla téhož dne, kdy šéf britské agentury pro životní prostředí uvedl, že svět již nyní dosahuje úrovně „nejhoršího scénáře“ v oblasti klimatické krize. Bez dalších opatření budou čelit katastrofě všechny ekosystémy na této planetě. Tady je pět základních bodů, které zaznívají i v jeho nové knize „Život na naší planetě“ a oslovují lidstvo. Třeba vás to bude inspirovat a knihu si koupíte. Možná namítnete, že nemáte čas na čtení a večer nad knihou usnete. Moje osobní zkušenost je následující – kupte si audioknihu a poslouchejte v autě, tam všichni trávíme hodně času.

Bezpečnost lidstva je ohrožena

V tomto bodě se snaží vysvětlit jednu velmi jednoduchou pravdu, že všechno negativní, co lidstvo způsobilo této planetě ho musí spojit k nápravě. Je jedno, ze kterého jsme světadílu a jakou máme barvu pleti. Musíme postupovat jednotně, koordinovaně a podporovat všechna opatření, od kterých nemůžeme očekávat, že budou přívětivá. Lidská společnost nemá historicky podobnou zkušenost

Jsme blízko bodu zvratu

Lidstvo došlo na konec jedné cesty a musí nastoupit novou. Ta nebude tak příjemná, protože se začne hroutit nám známé klima a budeme se muset přizpůsobovat novým podmínkám a současně měnit svoje chování. Každá taková změna vyvolá rozkolísání společnosti, tomu budeme muset čelit zodpovědností, odříkáním a tvrdou prací.

Skončilo stabilní klimatické období

Zaznívá apel, že bez ohledu na to, jak se nyní snažíme podporovat ekologické programy, je už příliš pozdě a některé oblasti na této planetě budou trpět a úkolem nás všech, žijících v lepších podmínkách, bude pomáhat jim ze všech sil. Holocén se svým příznivým klimatem končí a nastává Antropocén, epocha, kdy lidstvo svou činností velmi výrazně ovlivňuje globální ekosystém.

Již nejsme samostatnými národy

Z toho vyplývá, že se nemůžeme starat jen o své vlastní bezpečí. Je nezbytné se vnímat jako jediný globální druh, který sdílí všechny hrozby a musí spolupracovat v zájmu všech. Pokud nevytvoříme svou pomocí snesitelné prostředí pro život v místech, kde je to potřeba, nastane pohyb, který situaci ještě více zhorší.

Můžeme vytvořit stabilní a zdravý svět

Poslední bod dává naději, ale globální spolupráce je nutností. Spolupráce přinese nejen řešení klimatických změn, ale také rovnoměrné rozdělení zdrojů a s tím spojenou rovnováhu se zbytkem přírodního světa. Je to jediná cesta k bezpečnému a udržitelnému životu na této planetě a základní cíl celého snažení. Musíme si uvědomit, že semknout se a postupovat společně je snad to nejtěžší, co si lidstvo před sebe klade.

Kniha sleduje globální problémy a snaží se motivovat široké spektrum lidí, ale pohled různých zemí bude odlišný, a protože je nezbytné motivovat za pomoci jasných a jednoduchých pravidel, je určitě dobré seznámit se s praktickými pohledy. K tomu by mohl sloužit příklad ekonomického modelu, který jsem vybral, tzv. Koblihový model Kate Raworthové, pomáhající problémy jasněji uchopit propojením pohledu ekologického s ekonomickým. Dají se tyto věci skloubit a můžeme přistoupit i na jiný model než trvalý růst HDP?

Kate Raworth – ekonomika ukrytá uvnitř koblihy

Nejsou to ale ty Saturninovské koblihy z knihy Zdeňka Jirotky, působící katastrofu v nejmenované restauraci. V tomto případě se jedná o koblihu s otvorem uprostřed, které se říká doughnut nebo americká kobliha. Kate Raworth je starší asistentka na oxfordské univerzitě. V roce 2017 poprvé vydala svoji knihu „Doughnut Economics – Sedm způsobů, jak myslet jako ekonom 21. století“, která rozvíjí její koncept koblihové ekonomie, poprvé uvedený v článku z roku 2012. Tato kniha je silným protinávrhem k zavedenému ekonomickému myšlení a obhajuje podmínky pro zavedení udržitelných (cirkulárních) ekonomik. Zvláště kriticky se staví k principu neomezeného růstu, protože ničí planetární zdroje a špatně slouží potřebám kvalitního lidského života. Na koblize Raworthová vysvětluje problémy ekonomiky 21. století a nabízí řešení v podobě mezí vyjádřených liniemi, mezi kterými by se měla civilizace a její aktivity pohybovat. Tím se vytvoří bezpečný a spravedlivý prostor pro lidstvo na základě inkluzivního a udržitelného hospodářského rozvoje. Hranice jsou umístěny tak, že při jejich překročení se dostáváme mimo udržitelný rozvoj.

Vnější kruh, poleva koblihy znázorňuje planetární limity, které bychom neměli překračovat. Je jakýmsi nepřekročitelným enviromentálním stropem skládajícím se z devíti mezí, za kterými leží nebezpečí degradace životního prostředí a možné hroucení globálních systémů Země. Například změny klimatu a půdy, využití vody, cykly dusíku a fosforu, zvyšování kyselosti oceánu.

Vnitřní kruh koblihy je sociálním základem, minimem, které potřebujeme k dobrému životu inspirovanému cíli udržitelného rozvoje. Těmi jsou politické zastání a sociální spravedlnost, rovnost mezi ženou a mužem, čistá voda, zdraví a vitalita, vzdělání, pracovní místa, jídlo a příjmy. Člověk, který nemá přístup k těmto základním potřebám, propadá dírou uprostřed do sociální nerovnosti a pod touto hranicí je nestabilita a nebezpečí konfliktů.

Těsto koblihy je prostor pro život, ve kterém budou naplněny potřeby lidí i planety.

Webové stránky www.kateraworth.com jsou uživatelský přívětivé a vybízejí návštěvníka ke spolupráci, aby si vyzkoušel uplatnit doughnut systém ve své vlastní firmě.

Krajinářská architektura 21. století

OSN a Evropská Unie se opírají o výše uvedené poznatky v oblastech změny klimatu, biodiverzity a dalších oblastí životního prostředí. Tyto snahy se mohou skrze příslušné úředníky dostávat do jednotlivých států světa nebo Unie a cestou se proměnit v pouhé proklamace, zákony, vyhlášky a nařízení, které neinformovaní lidé vnímají negativně nebo vůbec. Proto jsem přesvědčený, že úkolem zahradníků a krajinářských architektů je stát se tlumočníky a podle svých možností seznamovat primátory, starosty, rady, pracovníky patřičných odborů o správnosti a nutnosti těchto kroků. Jsme přece ti, kteří znají technologie, rozumí rostlinám, sází stromy nebo to na různých úrovních plánujeme a prosazujeme. Jsme v přímém styku s malými i velkými investory a umíme pro ně vytvořit krásné prostředí s využitím rostlin a vybavením pro člověka. Tady je prostě nezbytné jít hlasu světových odborníků naproti, začít popularizovat informace, které se k nám a těmto lidem dostávají složitě nebo jako úkoly seshora, které se musí plnit.

 

Propojme obory

Když se zamyslíte nad vývojem situace, nad tím, jaké problémy si lidstvo vytvořilo, nemůže vás nenapadnout, že pokud všechno půjde dobře a nestane se nějaká nepředvídatelná katastrofa bude velká snaha o revitalizaci celé planety. Možná budeme víc vnímat aktivity v Evropě, ale to je naprosto racionální, jsme přece Evropani. Evropa bude určitě jedna z prvních, která se bude snažit plnit vytčené cíle a podporovat nápravu. Náš obor se rozdělí na dvě základní skupiny.

První skupinou bude nejspíš městská krajina. Chcete-li se uplatnit ve městě, bude nezbytné spolupracovat s architekty, studovat technologie, přesné postupy, metodiky. Bude nutné vzdělávat zaměstnance, zabezpečit techniku, materiály a nabídnout získané zkušenosti. To bude nejspíš uplatněno v zeleni na fasádách, střechách, ve zbytkových místech městských ploch vždy ve špičkové architektuře. Samozřejmě spolupracovat při zpracování strategických materiálů připravovaných vedením města. Kromě architektů bude nutná spolupráce se specialisty na retenci vody a obory aplikované ekologie – environmentalistikou, ekologií obnovy, ekofyziologií a lidskou ekologií.

Druhou skupinou bude krajina. Pokud směřujete do krajiny, potkáte se s průmyslovým zemědělstvím, myslivostí, budete řešit výsadbu především domácích druhů dřevin, zakládat a sledovat plochy ponechané sukcesi. Zadržovat vodu v krajině. Ekologové vám pomohou naplnit biodiverzitou váš estetický, technický a biologický koncept. Spolupracovat budete s krajinnou a lesnickou ekologií, ekologií rostlin, živočichů i člověka.

O mezioborové spolupráci jsem se zmínil v minulých číslech. Psal jsem, že hledám do týmu ekologa. Všechno se posouvá rychle kupředu a v dnešní době náš ateliér už začíná spolupracovat a bude mít možnost koordinovat na konkrétním projektu širší tým odborníků z Univerzity Palackého, který bude také doplněn workshopem studentů katedry ekologie přírodovědecké fakulty UP v Olomouci a zahradnické fakulty Mendlovy univerzity Brno, se sídlem v Lednici. Problém, který budeme řešit, je především v eliminaci následků plánovaných liniových staveb, které obec Rokytnici, ležící v blízkosti železničního uzlu Přerov, obklíčily prakticky ze všech stran. Dálnice, vysokorychlostní trať, železniční trať na Olomouc a kanál D-O-L tvoří mohutnou bariéru odřezávající obec od okolní krajiny. Je to velká výzva, budeme-li umět eliminovat tyto nepříznivé vlivy a obci pomoci naplánovat systém ochrany a esteticko-ekologického návrhu umožňujícího spokojený život obyvatel obce Rokytnice. Práce by měla sloužit pro následná jednání se zpracovateli projektových dokumentací

Všechno je sice v začátcích, ale my věříme, že to přinese výsledky a spolupráce posune návrh opatření do vyšší úrovně. Estetika návrhu krajinářského architekta nabízející obyvatelům obce rekreační vyžití bude naplněna dalším funkčním obsahem, který podpoří retenci vody, biodiverzitu a ekologické povědomí nejmladší generace, která bude po nás naši krajinu spravovat.

V Inspiraci 1/2022 dále najdete

Krajinářská architektura v první čtvrtině 21. století

Petr Mičola

 

Pestrá krajina: Ocenění pro eko logické zemědělce přibývají

 

Zdravý les s obrostlými pa řezy

Ondřej Šimeček

 

Park Okružní v Prostějově

 

„Široko spektrální“ pereny

Adam Baroš

 

Sasanka – Anemone

 

Krátko dobé záhony květin, letničky

Lukáš Štefl, Tatiana Kuťková

 

Choroby pivoňky

Ivana Šafránková

 

Právní okénko

Břetislav Martínek

 

Péče o zeleň z ekonomického pohledu – zmlazovací řez keřů

Rostislav Ivánek

 

Vzdělávání členů SZÚZ

 

Zpráva o trhu zelených střech v České republice

Zaujal vás obsah tohoto čísla Inspirace?

Objednejte si ho v tištěné podobě!

Mám zájem o tento výtisk

Autor článku

Od tohoto autora vybíráme

Kam směřujeme?

Dnes vnímáme svět jinak. Environmentální nezbytnost námi prostupuje skrznaskrz a nutí nás vidět věci v nových souvislostech. Naše vědomí a svědomí dostihlo zneužívání přírody. Tento pocit námi začal prorůstat postupně, jak padaly drobné střípky informací o jejím stavu. Jedna za druhou nenápadné a maličké, že by si jich člověk ani nevšiml. Po dlouhý čas se zdánlivě nic nedělo, ale z tichého hlásku jednotlivců někde v hloubce mysli se pozvolna stává neodbytný křik výčitek celé společnosti.

číst více

Fenomén Otruba, malé imaginace o dotecích času

Nedá se začít jinak než Sluncem, oblohou, půdou, vodou a rostlinami, je to nevnímaná podstata. Země je kolébka, ve které si žijeme a tvoříme, je to rámec našeho bytí. Slunce je všechno, blankytná obloha je ochrana a půda živí rostliny i živočichy. Uprostřed, a možná v důsledku toho, se objevila mysl – jedinečný dar uvnitř těla člověka. Vyčlenila jej z velké rodiny přírody a přiměla ho vyjít vlastní cestou. Za tisíce let vzniklo mnoho oborů lidské činnosti, ale krajinářská architektura je tím, který má s přírodou a tvůrčím potenciálem člověka velmi těsný vztah. Je to krásný obor a já jsem si jej zvolil díky člověku, o kterém teď píšu.

číst více

Objednejte si předplatné

časopisu Inspirace, který vychází v tištěné podobě 4x ročně a cena ročního předplatného činní 290 Kč.