Kde končí komunikace, začíná problém…

Že slib zavazuje a smlouvy se mají plnit, není jenom skautské moto, ale též základní zásada vyjádřená v § 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku. V praxi se však nezřídka stává, že objednatel (zákazník) přestane v průběhu realizace zakázky komunikovat. Úvodem je třeba upozornit, že porušení smlouvy jednou ze stran nezakládá oprávnění pro druhou smluvní stranu, aby smlouvu porušila také (jak se občas děje, ale dít by se nemělo). I na takové situace pamatuje občanský zákoník a je proto nanejvýš vhodné podle zákonodárcem zvoleného řešení postupovat.

Problémy snad od samého začátku…

První komplikace mohou vznikat již v průběhu provádění samotného díla, tj. v rámci procesu jeho tvorby. V mnoha případech je nutná ke zdárnému dokončení díla součinnost objednatele – kupříkladu pro různé technické a jiné zkoušky, příprava plochy pro umístění díla, vyhrazení plochy pro složení materiálu nebo obyčejná koordinace napříč vícero probíhajících činností. V těchto a mnohých dalších případech bude potřeba k dokončení díla součinnost objednatele. Pokud není poskytnuta, je zhotovitel povinen (dle § 2591 občanského zákoníku) určit objednateli přiměřenou lhůtu k jejímu poskytnutí. Formu této výzvy zákon nepředepisuje, je vhodné však zvolit průkazný způsob určení této lhůty. Rovněž ani zákon nestanovuje, kolik činí ona „přiměřená lhůta“. Tu musí určit zhotovitel s přihlédnutím k charakteru součinnosti, která má být poskytnuta. V pochybnostech je vhodné poskytnout lhůtu spíše delší, nežli kratší. Pokud objednatel nereaguje, respektive součinnost neposkytne, zákon předpokládá dva možné scénáře. Pro úplnost lze uvést i třetí variantu – domáhat se lze poskytnutí součinnosti i skrze příslušnou žalobu v občanskoprávním sporu (tj. soudně).

V první z uvedených variant, může objednatel odstoupit od smlouvy, na to je však povinen v zaslané výzvě objednatele výslovně upozornit. Toto řešení bude v praxi nejspíše nejvíce využíváno, neboť tím „problematická“ zakázka končí. Dle § 2613 má v tomto případě objednatel právo na cenu díla sníženou o to, co neprovedením díla ušetřil. Nejde tedy pouze o „náhradu vynaložených nákladů“, ale o sjednanou cenu díla (obsahující též marži) sníženou o to, co zhotovitel ušetřil nedokončením díla.

V druhém případě může neposkytnutou součinnost nahradit plněním třetí osoby na účet objednatele. To znamená, že zhotovitel může tuto součinnost získat jiným vhodným způsobem. Riziko zde tkví v tom, že zhotovitel při tom musí postupovat s odpovídající péči a náklady na toto plnění by měly odpovídat ceně obvyklé (což může být následně předmětem sporu). Tyto náklady rovněž v první fázi nese zhotovitel, který je oprávněn je následně požadovat po objednateli.

Rovněž zde platí, že zhotovitel není odpovědný za své prodlení, které bylo způsobeno prodlením objednatele (viz § 1968 občanského zákoníku). Objednatel tak vůči zhotoviteli nemůže uplatnit nároky, které by jinak byly spojeny s prodlením zhotovitele. Konečně pak dle § 1976 občanského zákoníku platí, že na objednatele v prodlení přechází i nebezpečí vzniku škody na zhotovované věci.

… a nakonec si pro to ani nepřišel!

Druhou skupinou případů může být situace, kdy si objednatel dílo odmítne převzít. Na tyto situace dopadá § 2609 občanského zákoníku, který upravuje pravidla svépomocného prodeje díla. Zákon říká, že „nebrání-li tomu povaha věci, zhotovitel vyrozumí objednatele o zamýšleném prodeji a stanoví mu náhradní lhůtu k převzetí věci, avšak ne kratší než jeden měsíc“. Toto pravidlo se však neuplatní v případě, že to povaha věci (díla) neumožňuje – kupříkladu řezané květiny a jiné věci podléhající rychlé zkáze. Zde, pokud si objednatel dílo nepřevzal, lze rovnou přistoupit k jeho prodeji. Bez ohledu na povahu věci může objednatel věc bez vyrozumění objednatele prodat, je-li objednatel neznámý nebo nesnadno dosažitelný a nehlásí-li se o dílo po dobu delší než šest měsíců (počítáno od dokončení díla), popřípadě, brání-li tomu povaha věci, nehlásí-li se objednatel o věc po dobu přiměřenou její povaze. Zákon zde hovoří o „vhodném způsobu prodeje“, nelze tedy prodat zboží „okamžitě prvnímu kolemjdoucímu za korunu“, ale je třeba uvážit její reálnou hodnotu a snažit se o prodej za cenu obvyklou (s přihlédnutím k povaze díla – věci). Výsledek prodeje si následně zhotovitel může započíst vůči svým pohledávkám po objednateli a částečně se tedy uspokojit z tohoto výtěžku.

A co z toho a co pak?

Prodlení objednatele jej samozřejmě nezbavuje povinnosti, ke které se zavázal (převzít dílo a uhradit jeho cenu). I když je tedy objednatel v prodlení, nic to samo o sobě nemění na oprávněnosti nároku zhotovitele na úhradu ujednané ceny. Zákon v § 1969 občanského zákoníku k tomu uvádí, že po dlužníkovi (zde objednateli), který je v prodlení, může věřitel (zde zhotovitel) vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit. Odstoupení od smlouvy jsme se již věnovali výše. Po dlužníkovi může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovuje vláda nařízením (konkrétně jde o nařízení č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů). Věřitel má rovněž právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu ve výši, která není kryta úroky z prodlení.

Poznámka: Do prodlení se může dostat samozřejmě též zhotovitel (a nezřídka se tak děje), objednatel má v takovém případě možnost odstoupit od smlouvy (je však nutno posoudit, zda jde o podstatné nebo nepodstatné porušení smlouvy) a na náhradu škody, která mu vznikne v důsledku prodlení s předáním díla (například ujde-li mu zisk v důsledku prodlení objednatele apod.). Vyskytnout se mohou též případy tzv. fixních smluv – tedy takových závazků, které jsou zcela zjevně vázány na konkrétní termín – kupříkladu příprava svatební kytice, narozeninová výzdoba apod. Zde platí, že závazek zaniká uplynutím doby plnění, tj. počátkem prodlení zhotovitele, ledaže objednatel zhotoviteli bez zbytečného odkladu oznámí, že na splnění smlouvy trvá.

Pozor na počítání lhůt a správné doručování!

Jednotlivé výzvy a upozornění lze dotčené osobě (třeba objednateli) adresovat samozřejmě osobně – od dané chvíle pak počíná běžet stanovená lhůta. Pokud jednání činíme vůči nepřítomné osobě, je rozhodující tzv. okamžik dojití, nikoliv faktické doručení zásilky! Dobou dojití je myšleno, kdy zásilka s výzvou (obecně s právním jednáním) dojde do jeho sféry – tj. kupříkladu, kdy se jej pošťák pokusí doma zastihnout a zásilku doručit. Skutečnost, že zásilka tak může ležet i několik dní na poště do faktického doručení, tak není rozhodující. Podle § 573 občanského zákoníků přitom platí, že došlá zásilka (neplatí proto kupříkladu pro zásilky ztracené) odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (jedná se o tzv. domněnku, kterou lze vyvrátit). Zásilky odeslané v pondělí jsou proto obecně považovány za doručené (dojité) již ve čtvrtek daného týdne.

Pozor, v § 605 občanského zákoníku jsou stanovena odlišná pravidla pro samotné počítání lhůt, a to zvlášť pro lhůty určené podle dnů, a zvlášť podle týdnů, měsíců a let. Lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Oproti tomu konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta počítá. Nadto platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Tj. pokud 1. 1. bude pondělí, a lhůta bude stanovena na 5 dní, pak od úterý 2. 1. počítáme 5 dní, což připadne na sobotu a konec lhůty se tedy posouvá na pondělí. Pokud bude lhůta stanovena v délce jednoho týdne, pak v modelovém případě skončí tato lhůta též 8. 1. v pondělí.

Upozornění: Tento článek je pouze informačního charakteru a nenahrazuje konzultaci s advokátem. Nejde o poskytování právních služeb ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.