Téma:

Pasport zeleně – Proč je důležitý a co obsahuje

V minulém čísle Inspirace jsme publikovali první díl seriálu, jehož obsahem je uplatňování systémových nástrojů v oblasti plánování, rozvoje a péče o městskou zeleň. Dnešní příspěvek podrobněji popisuje základní nástroj informační správy městské zeleně – pasport zeleně. Úloha pasportu zeleně je nezastupitelná v celé ekonomice udržovací péče o veřejnou zeleň našich obcí a měst. Odborně provedený a správně strukturovaný pasport zeleně je totiž bezpodmínečně nutným podkladem pro projekt údržby zeleně. Zcela zásadní a klíčová je také role tohoto dokumentu pro přípravu podkladů pro výběrové řízení na dodavatele udržovací péče.

Je vhodné připomenout, že dobré základy pro tvorbu pasportů zeleně byly vymezeny relativně brzy, a to především péčí Ing. Ondřejové v rámci zpracovávaných odborných metodik tehdejšího Výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. V souvislosti s pasportizací zeleně (ONDŘEJOVÁ, 1985) se s největší pravděpodobností začal používat i termín vegetační prvek. Zde navržená struktura vegetačních prvků byla dlouho používána jako oborový standard. Správná klasifikace vegetačních prvků je základním předpokladem pro realizaci kvalitního a všestranně využitelného pasportu zeleně.

 

Klasifikace vegetačních prvků v pasportu zeleně

Základní evidenční a informační jednotkou pasportu zeleně je vegetační prvek. „Vegetační prvek je základní prostorotvorná složka díla zahradní či krajinářské tvorby. Vegetační prvek je určen fyziognomií (vzhledem), prostorovým uspořádáním rostlin a způsobem pěstování“ (ŠIMEK, 2001).

Strukturu vegetačních prvků pro pasportizaci neurčuje žádný oborový předpis. Za standardní lze považovat takový postup, kdy jsou klasifikovány všechny primární vegetační prvky a podle potřeb objednatele vybrané sekundární vegetační prvky. V zadávacích podmínkách ve výběrových řízeních na zpracování pasportu zeleně musí být nutně specifikovaná požadovaná struktura pasportizovaných prvků.

Primární vegetační prvky

  • Jednoduchý vegetační prvek je tvořen pouze jedním jedincem tedy konkrétním taxonem (např. solitérní strom). Složený vegetační prvek je tvořen souborem jedinců stejné životní formy (např. stromořadí, nebo skupina keřů). Vegetační prvky, pro něž plně platí výše uvedená definice (viz ŠIMEK, 2001), označujeme jako primární či základní.
  • Jedinec, který vytváří složený vegetační prvek je vegetační prvek sekundární. Jako učebnicový příklad lze uvést stromořadí. Vlastní stromořadí je primární složený vegetační prvek (plně pro něj platí výše uvedená definice). Strom ve stromořadí je však již sekundární vegetační prvek (tvoří primární prvek, tj. stromořadí). Sekundární vegetační prvek je vždy odvozen od složitější prostorové struktury, než je sám.

Pro klasifikaci vegetačních prvků v pasportech zeleně doporučujeme především akceptovat:

  • obecné principy klasifikace vegetačních prvků,
  • vztah udržovací péče k některým určujícím vlastnostem vegetačních prvků (např. zápoj, druhové složení), či jejich stanoviště (sklon terénu),
  • logiku prostorového uspořádání – především odvození vegetačních prvků v nadrostu a podrostu u složených a kombinovaných vegetačních prvků.

Při respektování výše uvedených zásad je výsledkem zpravidla výčet vegetačních prvků, při jehož stanovení byla za základní kritérium zvolena odlišnost v technologii udržovací péče (vazba na navazující využití pasportu zeleně). Je třeba dodat, že názory správců zeleně i zpracovatelů pasportů zeleně se mohou podle konkrétních potřeb lišit.

Zde připomínáme, že péčí SZÚZ byla zpracována metodická publikace: „Dokumentace pro výběr dodavatele na údržbu zeleně. Doporučené principy“ (ŠIMEK, 2013), která obsahuje i nejdůležitější informace k obsahu pasportu zeleně jako podkladu pro výběrová řízení.

Ukázka obsahu grafické části pasportu zeleně. Převzato z: ŠIMEK, P.: Dokumentace pro výběr dodavatele na údržbu zeleně. Doporučené principy. SZÚZ Brno, 2013

Základní principy uplatňované při zpracování pasportu zeleně

Pasport zeleně je základní informační vrstvou oborové informační správy, nad kterou budujeme další úlohy. Je složen ze dvou částí. Část mapová zachycuje prostorovou lokalizaci vegetačních (a případně i technických) prvků ve vztahu k vymezeným hranicím (pozemkové parcely, hranice základních ploch, katastrální území atd.). Část datová obsahuje všechny potřebné kvantitativní údaje o vegetačních a technických prvcích a atributy prostorových jednotek (pozemkových parcel, vymezených základních ploch atd.).

Základní uplatňované principy:

  1. V rámci vymezených základních ploch systému zeleně pasport zeleně analyzuje skladbu vegetačních a technických prvků.
  2. Pasportizovány jsou nejčastěji všechny (zřídka pouze část) plochy městské zeleně v zastavěném území města.
  3. Nejmenší územní jednotkou, pro kterou je pořizován soubor dat o vegetačních a technických prvcích je pozemková parcela.
  4. Každý v dnešních podmínkách vznikající pasport zeleně musí současně řešit majetkové vztahy k plochám zeleně. Zcela standardní je přímá provázanost s prostředím GIS (městského geografického informačního systému) a využití dat katastru nemovitostí. Pasport zeleně je tedy základním evidenčním nástrojem pro správu zeleně.
  5. Základní úlohou, kterou řešíme nad pasportem zeleně je bezpochyby problematika ekonomiky (nákladovosti, časové náročnosti) údržby. Pasport zeleně je tedy základním podkladem pro projekt údržby zeleně.

 

Pasport zeleně a plány péče – skupinové vegetační prvky

Téma „Plány péče a management městské zeleně“ je připraveno jako třetí pokračování této série článků se zaměřením na ekonomiku péče o zeleň. Jestliže ale vnímáme pasport zeleně jako základní podklad pro projekt údržby zeleně, musíme nutně již nyní tento vztah obou dokumentů vysvětlit. Pasport zeleně klasifikuje vegetační a technické prvky v podrobnosti mnoha desítek entit, často výrazně přesahující stovku prvků.

Pro následné využití v plánu péče je toto množství nepraktické, protože rozdíly v nákladech na roční péči u mnohých vegetačních prvků jsou téměř zanedbatelné. Nejen z tohoto důvodu byly vymezeny tzv. „skupinové vegetační prvky“, které zahrnují vegetační prvky podobných vlastností.

Jako první příklad je uveden vegetační prvek „skupiny stromů“, který je pasportizován v devíti variantách a do plánu péče vstupuje pouze jako „skupiny stromů“. Rozdíly v nákladech na roční péči pro pasportizované prvky jsou v řádu jednotlivých procent.

Vegetační prvky pro pasportizaci

Skupinový vegetační prvek vymezený pro plán péče

Zapojená skupina stromů listnatá
Zapojená skupina stromů jehličnatá
Zapojená skupina stromů smíšená
Rozvolněná skupina stromů listnatá
Rozvolněná skupina stromů jehličnatá
Rozvolněná skupina stromů smíšená
Rozvolněná skupina stromů listnatá s podrostem
Rozvolněná skupina stromů jehličnatá s podrostem
Rozvolněná skupina stromů smíšená s podrostem

Skupiny stromů

S ohledem nejen na náklady roční péče lze doporučit pro pasportizaci i následný plán péče následující klasifikaci vegetačních prvků – typů „trvalkového záhonu“:

  • klasické (tradiční) trvalkové záhony (viz obr. č.2),
Klasický (tradiční) trvalkový záhon. Sbírkový objekt Zahradnické fakulty MENDELU. (autor T. Kuťková), foto T. Kuťková
  • záhony komponované s redukovanou péčí (tzv. štěrkové záhony a podobné vegetační prvky s uplatněním autoregulace) (viz obr. č.3),
Záhony komponované s redukovanou péčí. Plocha veřejné zeleně, město Úvaly. (autor L. Štefl), foto V. Pietrowská
  • přírodě podobné vegetační prvky s převahou trvalek a minimální péčí.

Rozdíly v ročních nákladech pro uvedené typy jsou v rámci násobků (!) celkových ročních nákladů. Tomuto tématu se však budeme detailně věnovat příště.

Detailnější klasifikace vegetačních prvků pro pasportizace než ta, kterou využijeme pro plány péče je však nezpochybnitelná. Význam pasportu zeleně je totiž mnohostranný (podklad pro rozvojové projekty, stanovení benefitů, …). Uvedené příklady navíc dokladují nutnost sledovat vývoj a trendy v oboru, aby dokumenty informační správy zeleně byly skutečnými, užitečnými a aktuálními nástroji pro plánování efektivní a racionální péče.

Použitá literatura:

KUŤKOVÁ, T.: Soudobé trendy v použití květin v zahradní a krajinářské architektuře: Contemporary trends in flower use in landscape architecture. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 90 s. ISBN 978-80-7375-708-3.

ONDŘEJOVÁ, V.: Metodika evidence a pasportizace zeleně. In Informace tvorba a údržba zeleně. Průhonice: VŠÚOZ, 1985.

ŠIMEK, P.: Dokumentace pro výběr dodavatele na údržbu zeleně. Doporučené principy. SZÚZ Brno. 2013, s. 11.

V Inspiraci 3/2020 dále najdete

Zelená střecha roku 2020

 

Méně plastu, víc vody a pavouků


Územní plán a zeleň, jak se to „rýmuje“

Ing. Vladimír Mackovič


Choroby a škůdci Modřínu

Ivana Šafránková


Plán péče a náklady na udržovací péči

Lukáš Štefl, Pavel Šimek


Pravidelná, následná péče o zeleň

Rostislav Ivánek


Vysoké trvalky a jejich použití

Ing. Adam Baroš


Zelené vize – II

Petr Mičola

Zaujal vás obsah tohoto čísla Inspirace?

Objednejte si ho v tištěné podobě!

Mám zájem o tento výtisk

Autor článku

Picture of Lukáš Štefl

Lukáš Štefl

Působí na Ústavu biotechniky zeleně, Zahradnické fakulty MENDELU v Lednici. Praktikující projektant specializující se na zpracování oborových dokumentů pro management sídelní zeleně. Městský zahradní architekt pro města Vysoké Mýto a Úvaly.

Další články autora

Od těchto autorů vybíráme

Zakládání a péče o zeleň, díl 1. výsadba stromů

V každodenní praxi se spousta z nás setkává s opakujícími se nedostatky, chybami či omyly, ať již ve fázi zakládání či navazující péče o zeleň. Nedodržení osvědčených principů a postupů je základem pro hromadění problémů, které se následně projeví i na kvalitě, stavu a perspektivě městské zeleně. S ohledem na širokou čtenářskou základnu tohoto časopisu, tvořenou vedle profesionálů i poloprofesionály, jsme se rozhodli sérií článků na ty nejčastější nedostatky, chyby či omyly upozornit. Cílem těchto příspěvků je připomenout osvědčené postupy, upozornit na ty neosvědčené a napomoci tak k jejich předcházení. Což je zcela jistě náš společný cíl, a to bez ohledu na míru naší odbornosti.

číst více

Management městské zeleně, nástroje a koncepční přístup

Tento článek je první ze série příspěvků, které se budou věnovat uplatňování systémových nástrojů v oblasti péče o městskou zeleň a soudobým tendencím a trendům v plánování a rozvoji městské zeleně. Teoretické práce i každodenní praxe správců zeleně potvrzují nutnost systémové péče o městskou zeleň potřebnou k jejímu rozvoji, která je nutná nejen z hlediska udržitelnosti jednotlivých objektů zeleně. Právě nedodržení osvědčených principů je základem pro hromadění problémů, následných chyb a omylů, které se často projeví zákonitě na stavu zeleně. Co tedy dělat proto, aby zeleň v našich městech byla kvalitnější? Základem je koncepční a systémový přístup každodenně zajišťovaný na úrovni správy zeleně.

číst více

Rozvojová péče o výsadby stromů

V prvním díle této série článků, publikovaném v minulém čísle časopisu Inspirace, jsme se věnovali problematice nejčastějších nedostatků a omylů při výsadbě stromů. V úvodu příspěvku jsme konstatovali, že jeden ze základních předpokladů pro předcházení problémů, je uplatňování principu, že „sázíme pouze stromy, o které se následně umíme postarat!“ Vlastní výsadbou totiž celý proces nekončí, ale právě začíná. A jak by tedy adekvátní rozvojová péče o vysazené stromy měla či neměla vypadat? Základní odpovědi nabízí následující článek, jehož cílem je připomenout osvědčené postupy a upozornit na ty doposud neosvědčené a napomoci tak k předcházení zbytečných nedostatků či omylů.

číst více

Objednejte si předplatné

časopisu Inspirace, který vychází v tištěné podobě 4x ročně a cena ročního předplatného činní 290 Kč.