Invazní druhy v džungli paragrafů

Další vlastností, která je často spojována s invazními druhy, je způsobení alergické reakce. Silným pylovým alergenem je ambrozie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia). Dnes už obecně známé jsou také alergické reakce kůže na potřísnění šťávou z bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum). A takto bychom mohli pokračovat druh po druhu a text by byl velmi dlouhý.

Co z výše řečeného plyne? Že některé nepůvodní druhy mají schopnost se stát invazními, ale není jich v poměru ke všem nepůvodním druhům mnoho. Tyto druhy bychom neměli vědomě šířit do volné přírody, a naopak bychom se měli snažit je eliminovat. Toto například ukládá všem Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění. Do tohoto zákona byla implementována evropská nařízení č. 1143/2014 a č. 708/2007, která všem občanům Evropské unie tuto povinnost ukládají v obecné rovině. Jak ale poznáme, které druhy jsou nebezpečné (invazní), a které jsou třeba jen ty takzvaně přechodně zavlečené nepředstavující pro naši přírodu vážný problém? Ty nejnebezpečnější z pohledu celé Evropské unie byly zaneseny na takzvané unijní seznamy invazních druhů, které jsou navázány na nařízení č. 1143/2014. Na těchto seznamech jsou, z u nás se vyskytujících druhů, například bolševník velkolepý a bolševník Sosnowského (H. sosnowski), pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima) či zmíněná ambrozie peřenolistá. Dále jsou tam samozřejmě uvedeny také druhy invazních živočichů. Na unijních seznamech jsou uvedené druhy opravdu z hlediska nebezpečnosti nejhorší, a to na území celé Evropské unie. Seznamy se stále mění tak, jak se vyvíjí dynamika šíření jednotlivých druhů. To však neznamená, že lokálně nejsou nebezpečné další druhy, které bychom také neměli vědomě šířit. Druhy, které jsou považovány za karanténní škůdce a škodlivé organismy jsou řešeny zákonem č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči v platném znění a navazující vyhláškou č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů. Lesní dřeviny a introdukce nepůvodních druhů jsou ošetřeny zákonem č. 289/1995 Sb. o lesích, který ukládá vlastníkovi lesa „povinnost provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les“ (§ 32). Dalším zdrojem informací, které druhy patří mezi ty, jež nejsou vhodné pro volnou krajinu, je například Černý, šedý a varovný seznam prioritních invazních druhů pro ČR [2]. Velmi dobrým a všechny aspekty biologických invazí postihujícím zdrojem jsou stránky Agentury ochrany přírody a krajiny věnované invazním druhům (https://invaznidruhy.nature.cz). Stránky jsou pravidelně aktualizovány a jsou zde uvedené i druhy, které se v ČR ještě nevyskytují, ale jsou invazní v zahraničí (např. v Německu) a předpokládá se šíření na naše území. Takovým druhem je například sršeň asijská (Vespa velutina), která se šíří Evropou od západu směrem k nám, živí se například na břečťanu nebo vinné révě a je obecně známá svými útoky na včelí úly. Je to poměrně nebezpečný druh sršně a její výskyt by se rozhodně měl hlásit. Ale to už je příběh z jiné než rostlinné říše.

A co zahradníci, krajináři, zahradní architekti a vůbec my všichni, kdo se zajímáme o vývoj naší krajiny a její budoucnost? My můžeme přispět k ochraně krajiny tak, že nebudeme vědomě šířit, zavádět a pěstovat druhy, o kterých máme podezření, nebo víme, že jsou druhy invazními či by se jimi mohly v budoucnu stát. Kdo jiný totiž dokáže rozpoznat rostliny, které nám jsou dobrými sluhy a partnery, ale špatnými pány, než zahradník a zahradní a krajinářský architekt.