Životnost či úmrtnost mladých stromů ve městech

Článek z Inspirace 4/2020

Jak ovlivňuje současnou výsadbu?

Chodník, dlaždice, inženýrské sítě, parkoviště. Takovým prostředím se kořeny stromů probíjí jen velmi těžko. Růst ve městě je pro stromy složitý úkol. Na rozdíl od přirozeného prostředí v krajině jsou tady odkázány na člověka – jeho péči, pozornost nebo nepozornost. Své o tom ví své třeba čtyři platany, které před dvěma lety vysadili pracovníci Veřejné zeleně města Brna na Dominikánském náměstí. Jeden už museli vyměnit, a i když důvodem nebylo jen stresové prostředí, může tento pár týdnů starý příklad znovu otevřít debatu o tom, jak do budoucna k městské výsadbě přistupovat. I v časech, kdy se politické vedení hlavního města zavázalo vysadit milion nových jedinců.

Když ani výjimečná péče nestačí

„Protože se jedná o zatím málo používaný a drahý systém, byl použit jen u čtyř stromů v centrální části náměstí, u nichž je očekáván největší vzrůst a perspektiva setrvání na stanovišti,“ stojí ve výroční zprávě Veřejné zeleně města Brna z roku 2018. Její pracovníci tehdy nadšeně do prokořenitelných buněk vysazovali čtyři platany na jinak kompletně vydlážděném Dominikánském náměstí před brněnskou radnicí. Kořeny stromů se mohly rozvíjet v poměrně velkorysých jámách o rozměrech 6,6 × 4,2 × 1,8 m. Základní předpoklad pro perspektivní růst byl naplněný. Jeden strom už přesto musel pryč, další tři odumírají. „Chřadnutí se začalo projevovat barevnými změnami na listech, černými ohraničenými skvrnami, bílým povlakem a seschnutím celého listu. Nejhůře postižený strom odumřel zcela, další dva se během vegetace znovu olistily, poslední strom měl popsané projevy pouze lokální,“ popsala Alexandra Koutná z Veřejné zeleně.

Odborníci vyloučili, že by možnou příčinou odumírání stromů bylo napadení jejich nadzemní části patogenem, nedostatek vláhy nebo špatné složení substrátu. Při vydobývání balu ze země zjistili, že sazenice měla při výsadbě nekvalitně zapěstovaný kořenový systém. „Poměrně silné kořeny byly přerušeny zřejmě při školkování. Strom této velikosti má být ve školce několikrát přesazen, tady byl ale pouze dvakrát. Kořenový systém neměl dostatek jemných absorpčních kořenů, velké rány byly infikovány patogenními organismy a s přispěním dalších stresujících faktorů, jako je vliv přímého slunečního záření v letních měsících nebo sálání tepla z okolní zadlážděné plochy, se nedokázal ujmout,“ doplnila Koutná.

Krátkodobá perspektiva

Odmysleme si teď celé spektrum možných příčin tohoto velmi brzkého odumření a věnujme se životnosti stromů v ulicích obecně. Americká výzkumnice Lara A. Roman zaměřující se na městské porosty už ve svém článku „Kolik stromů stačí?“ publikovaném v roce 2014 v odborné online publikaci Scenario Journal upozorňovala na to, že chybí dlouhodobý monitoring stromů a data o jejich úmrtnosti. Na přelomu tisíciletí vědci na základě dotazníků mezi městskými lesníky ve Spojených státech učinili několik závěrů, podle kterých se stromy ve městech dožívají průměrně buď 7 nebo 13 let. Další studie tento pesimistický odhad posunuly do rozmezí 19–28 let. Podle Romanové ale pořád šlo o spekulace, a ne dlouhodobá data založená na pozorování. V České republice zatím podle odborníků chybí taky. „Nevím o tom, že by existoval nějaký komplexní výzkum třeba procentuálních úhynů stromů v určitých podmínkách. A pokud jde o to, jestli si vedou evidenci nějaká města, tak tam je to komplikované, individuální. Přiznám se, že provádět seriózní výzkum na téma úmrtnosti stromů je velmi složité kvůli řadě faktorů, které do toho vstupují,“ vysvětluje Pavel Bulíř ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity.

Třeba v Brně teď data o životnosti stromů sbírají. „V metodice hodnocení stromů se uvádí údaj fyziologické stáří ve stupnici 1 až 5. Ani tyto hodnoty ale nemám uvedené u všech stromů, data v pasportu postupně doplňujeme. Zatím jsme ve fázi, kdy máme upřesněnou polohu stromu, taxon a určeny základní dendrometrické veličiny,“ vypočítala Koutná. A podobně jsou na tom i její kolegové z Odboru ochrany prostředí na pražském magistrátu, kde se navíc o zeleň roztříštěně starají všechny městské části zvlášť. „Pokud chybí relevantní údaje o datu výsadby, tak se doba dožití stromů ověřuje až po jejich skácení. Podstatnějšími údaji, než faktický věk stromu jsou pro nás stav a funkce konkrétního stromu,“ vysvětluje Vít Hofman, mluvčí magistrátu hlavního města.

Nepsaným požadavkem při plánování výsadeb teď pro pražské správce zeleně je, aby měl strom v daném místě perspektivu alespoň padesát let. „Tomu se přizpůsobuje i výběr druhu a návrh technických opatření při výsadbě,“ dodal Hofman. V Brně se stromy, které už byly vysazeny do stresového prostředí, kácí bohužel už po 20 až 30 letech. „Někteří kolegové tento věk udávají jako průměrnou délku života stromů ve městech, ale já chtěla stromy sázet na delší období. K tomu právě směřuje snaha o zlepšení výsadbových podmínek. Ve třiceti letech života mnohé stromy ani nedorostou do své finální velikosti a dospělosti a nepředvedou naplno svůj potenciál,“ upozornila Koutná.

Ideální doba obmýtí

Přesně o tom informuje i graf vytvořený před třemi lety společností Barell Tree Consultancy. Optimální dobu obmýtí stromů ve městech vypočítává na základě finančních benefitů, které stromy odhadem městskému prostředí můžou přinést. Podle teorie lesnického hospodaření je optimální čas pro poražení stromu na obrázku ten, kdy se křivka aktuálního přírůstu benefitu v daném roce protne s křivkou průměrného ročního přírůstu za celou dobu života stromu. Nazývá se mýtní zralost a u příkladu v grafu je to 51 let. Pokud přeneseme tento princip do městského prostředí, pomineme produkci dřeva a soustředíme se na jiné, pro město důležitější benefity, křivky se změní. Aktuální roční benefit a průměrný roční benefit se protnou cca ve věku 270 let. Poražení městského stromu ve věku 80 let přinese pouze čtvrtinu celkových možných benefitů, které by strom mohl přinést v případě, že by nebyl poražen. I podle Martina Tušera, který distribuuje zavlažovací vaky pro městskou zeleň a popisovaný graf přeložil do češtiny, je potřeba tento princip brát obezřetně. Nezohledňuje totiž konkrétní místní podmínky. „Vysazovat stromy se stoletou perspektivou ve městech v ČR jde. Technologie na to na několika málo vybraných místech jsou. Je to ale velmi drahé a výsledek je nejistý. Já se spíše soustředím na zachování stávajících jedinců. Je to levnější, jednodušší a stojí to za to,“ říká Tušer.

Stoletá perspektiva v extrémních podmínkách zadlážděných ulic je podle Pavla Bulíře nereálná. „Daly by se tam vysledovat tři skupiny – velmi krátkověké stromy dožívající se 20 let, krátkověké s perspektivou 30 až 40 let, a řekněme takové, které se v těch exponovaných místech můžou dožít středního věku, tedy 60 maximálně 70 let,“ vysvětluje. Jestli strom dosáhne předpokládaného stáří závisí na řadě faktorů, které začínají zohledněním stanovištních podmínek a budoucího vývoje klimatu při výběru druhu.

Miliony stromů pro města

Výrazně navýšit podíl městské zeleně si předsevzalo současné vedení Prahy. V programovém prohlášení rady hlavního města je závazek vysadit mezi lety 2018 a 2022 jeden milion nových stromů. Metropoli mají pomoci vypořádat se se změnami klimatu, mají ji ochladit a zvelebit rozsáhlé oblasti na periferiích. Za polovinu volebního období se jich podařilo vysadit téměř čtvrt milionu. Dalších 65 000 přibude ještě do konce podzimu. „Z toho v ulicích a vnitroblocích bylo vysázeno více než 3 000 stromů, zbytek je v parcích, lesoparcích a na nově zakládaných plochách zeleně,“ přibližuje mluvčí magistrátu.

Kéž se novým výsadbám daří. Zkušenosti ze Spojených států, kde kampaně milionů stromů probíhaly v minulých dekádách, totiž příliš optimistické nejsou. Lara A. Roman uvádí, že při kampani v New Yorku uhynulo osm až devět let po výsadbě přes 26 procent stromů. V Sacramentu pět let po výsadbě až 29 procent. A ještě jeden příklad z Oaklandu. Tam odborníci mezi lety 2006 a 2011 sledovali čistou změnu v populaci ve stromořadích v návaznosti na každoroční novou výsadbu a úmrtnost. Za pět let stromů přibylo téměř o pětinu (z 995 na 1 166), přičemž každoročně jich z celkového počtu odumřelo 3,7 procenta. Výsledky ze západního pobřeží USA se zdají optimistické. Zásadním problémem ale byla úmrtnost mladých stromků. Ty s průměrem kmene 7,5 centimetru a méně tvořily na začátku pozorování polovinu veškeré populace. A právě jejich úmrtnost byla 5,6 % ročně – daleko vyšší než u všech ostatních velikostních kategorií. Sázecí kampaně v Oaklandu tak sotva nahrazovaly mladé uhynulé kusy. „Bohužel i v případě Prahy to vnímám jako líbivé politické gesto. Řada vhodných míst pro výsadbu už je zaplněných a ty stromy v uvozovkách není kam dávat. I kdyby skončily v místech, kde je město potřebuje, nevěřím, že tam pro jejich existenci budou zajištěny dobré podmínky,“ namítá Bulíř.

A podobné problémy teď mají i v Brně, a to i když se vůbec nesnaží vysadit milion stromů. „Vyššího věku se dožívají stromy, které se do stresu dostaly až v průběhu svého života. Tedy ty, které dříve rostly v relativně volném prostoru a například výstavbou chodníku nebo parkoviště se jim podmínky ztížily. Takové stromy mají rozrostlý kořenový systém, a pokud nedojde k jeho poškození, jsou stabilizované a změnu snesou,“ vysvětlila Koutná. Naopak mladé výsadby se často dostávají do problémů.

Brno, ulice Joštova: stromy nejdříve poměrně dobře prosperovaly, ale po cca 10 letech začaly ty méně vitální usychat (zřejmě už vyčerpaly svůj životní prostor a začaly strádat), letos došlo k masivnímu napadení škůdcem červcem jilmovým, který stromy obsadil mimo jiné i proto, že byly snadným cílem – snížená vitalita v kombinaci se suchem předchozích let, což se v omezeném výsadbovém prostoru opět projeví znatelněji, než ve volné půdě, kde je z čeho vláhu a živiny čerpat.

Prostor, péče a ochrana

Na tom, jak eliminovat odumírání nových jedinců, se shodnou jak odborníci, tak samotní správci zeleně. V první fázi jde o správný výběr taxonu. V Brně mají několik osvědčených druhů, ale hledají i nové. Choroby a škůdci totiž můžou časem oslabit i dnes s jistotou používaný sortiment. V Praze v podmínkách uličních stromořadí obecně prosperují více stromy, které nemají vysoké nároky na půdní kyslík – například jilmy, břestovce, akáty. „Domácí druhy stromů prosazované takzvanými ekologizačními trendy nesnesou extrémní podmínky v ulicích. Tady musíme jít proti tomu obecnému důrazu na domácí rostliny. Výjimkou je javor babyka, ale moc jich nemáme. A obavám se, že nám tady nepomůžou ani nové kultivary dosud používaných druhů,“ říká Pavel Bulíř.

Podle Alexandry Koutné je alfou a omegou velikost výsadbového prostoru. „Jeho kvalita (propustnost, zásobování vodou atd.) jsou také důležité, ale dostatečně velký prostoru pro růst, vývoj a stabilitu stromu na stanovišti považuji za primární,“ říká Koutná. V Brně se proto v rámci přípravy projektů rekonstrukcí ulic snaží tento princip požadovat a prosazovat. Snad se to postupně daří. „Navrhujeme výsadbové prostory, které zasahují pod zpevněné povrchy a nejsou dány jen půdorysem záhonů, jak bylo dříve zvykem. Tyto principy se objevují i u soukromých staveb polyfunkčních objektů, které zasahují do veřejného prostoru,“ pochvaluje si Koutná.

Klíčová je samozřejmě následná péče, která bývá mnohdy daleko nákladnější než vysazení samotné. Zejména ve městech navíc trvá dlouho, než začne porost plnit klimatické, estetické nebo orientační funkce. „Proto se v současné době zaměřujeme jak na zvýšení standardů péče o tyto stromy, tak o zlepšení podmínek jejich kořenového prostoru. A to pomocí prokořenitelných buněk i strukturálního substrátu. Případně jde o úpravy, aby se například ke stromům dostalo více dešťové vody,“ vyjmenoval pražský mluvčí Hofman. Právě na důležitost zálivky upozorňuje i Tušer. „Čtyřikrát až šestkrát do roka mladé stromy zalít, ve správný čas, na správném místě. Stresové faktory se na stromě projeví až za několik let, a to si už málokdo spojí. Strom odumírá pět let, než uschne. Ale zálivka by pomohla kompenzovat ztrátu kořenového systému a k trvalému poškození by nemuselo dojít. A pokud je to možné, provzdušňovat, dělat radiální mulčování pomocí airspade, zabraňovat utužování substrátů v kořenovém prostoru a sázet vhodné stromy na správná stanoviště správně,“ dodává.

V neposlední řadě je nutné mladé jedince chránit zejména před stavební činností. „Snažme se je nepoškodit. Chránit kořenový systém, tedy ne prostor, který je metr od kmene, ale pokud možno celý, i když je tato představa naivní. I mnozí zahradníci se totiž bohužel domnívají, že kořeny jsou pouze pod korunou. Není to ale pravda,“ upozorňuje Tušer.

Posilujme lobbing

Ačkoliv se od sametové revoluce řada postupů ovlivňujících vývoj mladých stromů ve městech zlepšila, pořád je za co bojovat. Navzdory nové normě prostorového uspořádání technických sítí, na které spolupracoval i pražský Institut plánování a rozvoje, je potřeba dál čelit tlaku síťařů na ochranná pásma při výsadbě. Sucho sice správce donutilo k častější závlaze nebo používání zavlažovacích vaků, další inovativní řešení ale pokulhávají. Někdy kvůli nedostatku financí (typicky prokořenitelné buňky), jindy z nepochopení ze strany politiků, s některými prospěšnými technologiemi navíc ještě v tuzemsku nemají firmy dostatečné zkušenosti. A část komplikací bohužel stále přidávají i někteří odpovědní pracovníci, kteří o stromech ve městech rozhodují, aniž by přitom mysleli na změny klimatu a nové možnosti, jak se s nimi poprat.

Držme tedy mladým stromům palce. Třeba i novým o něco menším platanům, které nahradily odumřelé jedince na Dominikánském náměstí v Brně. Díky zapěstování v takzvaných airportech mají silnější a zdravější kořeny. Snad vydrží déle než jejich předchůdci.

V Inspiraci 4/2020 dále najdete

Dendrologický průzkum a pěstební opatření

Lukáš Štefl, Pavel Šimek

Choroby a škůdci vrby

Ivana Šafránková

Více než století prověřené a stále skvělé odrůdy trvalek

Adam Baroš

Co znamená zvýšení minimální mzdy

Rostislav Ivánek

Zelené vize – III

Petr Mičola

Plocha zelených střech v České republice

Louky, meze, valy

Jak pokračuje boj proti suchu a erozi v moravské krajině

Lipová ratolest 2020

Mladí zahradníci vytvořili za tři dny nový park

Zaujal vás obsah tohoto čísla Inspirace?

Objednejte si ho v tištěné podobě!

Autor článku

Ondřej Šimeček

Studoval žurnalistiku a mediální studia, působí jako editor a redaktor zpravodajství v ČT Brno. Podílí se na regionálním zpravodajství z jižní Moravy a reportážích pro ČT24.

Další články autora

Od tohoto autora vybíráme

Studenti pomohli s obnovou zeleně po tornádu

Týmy středních zahradnických škol musely na konci září v Hodoníně upravit během tří dnů největší plochu v historii soutěže Lipová ratolest, každý čtyřčlenný tým téměř 150 metrů čtverečních. Soutěžící nezastavily kroupy, déšť ani bláto. Putovní cenu dřevěného ježka vybojovali mladí zahradníci z Ostravy. Soutěž Lipová ratolest už třináct let pomáhá k větší prestiži celého oboru, jehož důležitost rezonuje i ve společnosti, což podle většiny ředitelů středních škol stojí za rostoucím zájmem mladých lidí o učňovské i maturitní zahradnické obory.

číst více

Louky, meze, valy. Jak pokračuje boj proti suchu a erozi v moravské krajině?

Krajinářská architektura je tlumič, který může zpomalit negativní dopady klimatické změny třeba o sto let. Alespoň podle názoru docenta Petra Kučery ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity, se kterým jsme si povídali ve druhém letošním čísle Inspirace. V tomto čtvrtém se vydáváme přímo k iniciativním starostům a krajinářským architektům bojujícím proti hlavním hrozbám současnosti – erozi a suchu. I když tu druhou krátkodobě upozadil mimořádně deštivý letošní rok. Dopady obou fenoménů na krajinu jsou často nejhorší v místech s dosud intenzivně obdělávanými rozlehlými polí neschopnými zadržet déšť. Jak se daří je měnit? A kde jsou limity krajinářských nápadů?